Zoubky
Zoubky,to je kapitola sama pro sebe.
Asi jsem páníčky hodně potrápila, kousala a kousla jsem je kdykoli, kamkolia a asi jsem se dost často trefila tak, že je to hdně bolelo. Já je mám ráda, ale to jsou prostě zoubky. Je třeba zjistit na co jsou, okusit co vydrží, kdo a co jim odolá a co jim neodolá. První zoubky byly jako jehličky, stisk ještě slabý, ale i tak to páníčky a všechny okolo bolelo. Když jsem kousala, tak mi do té mojí papulky strčili nějakou hračku ať koušu ji na né je. Ne vždy se jim to povedlo a tak šrámů přibývalo, už se na mě i zlobili, když to si štěně, a ještě stafordík, nepomůže.
Pak jednoho krásného dne přišla zoubková víla a ejhle, zoubky začaly vypadávat, a rostly nové silnější a ostřejší. Jednomu de nechtělo, trápil mě, tak se páníček rozhodl, že mu pomůže
11.2.2015
