Narozeniny 5 měsíců
V sobotu 7.2.2015 jsem oslavila své pětiměsíční narozeniny.
Panička mě probudila v 5 hodin ráno, moc se mi to nelíbilo, netušila jsem co se děje, složili mi moji klícku a odnesli do auta, když jsem nastoupila do auta i já, v klidu jsem se uvelebila a usnula, jedeme na výlet. Probudila jsem se v Brně, tam jsem ještě nebyla, vystoupila z auta a ejhle, spousta kamarádů pejsků, spousta pachů a vůní a novinek, nevěděla jsem co dříve očuchat. Netušila jsem, že nás je tolik a že někteří mohou vypadat jako koule cukrové vaty.
Jaké bylo mé velké zklamání, když jsem si s kamarády nemohla hrát, ty velké bílé koule vydávaly ošklivě zvuky, asi myslely že štěkaly,ale to ne, takhle se neštěká, tak jsem jim to předvedla, páníčkové se zlobili, teda jejich, moji páníčkové se pobaveně usmívali. Ale i mým páníčkům brzy smích z tváře zmizel.
Páníčkové našli nějaké místo, kde mi postavili klícku, pak mě do ní šoupli, to se mi nelíbilo, já si chtěla hrát, vždyť tam bylo tolik kamarádů, kteří měli dlouhé uši, jak by se za ně tahalo, ty krásné dlouhé ladné krčky, které se daly okusovat, dlouhonozí vysocí krasavci s kterýma by se dalo běhat a všichni, včetně mě, v kleci. Brzo jsem se začala nudit.
Občas jsem se šla proběhnout, ale stejně jsem se nemohla s nikým kamarádit. Několikrát mě panička vzala na divné vodítko proběhnout se dokolečka kolem nějakého stolu po modrém koberci, a zase jsem si nemohla hrát s ostatníma, co se taky nějak divně motali na té ošklivé niti. Koukali jsme s paničkou co dělají ostatní a dělaly to samé, teda spíše se pokoušely dělat to samé. Celkem nám to šlo. Doma jsme trénovaly něco podobného, ale jen trochu, protože nás to moc nebavilo, já mám ráda akci, třeba se přetahovat o hadr, a ne stát jak socha.
Zase mě zavřeli do klece, občas jsme se šli projít ven, ale pořád jsem si nemohla s nikým hrát, když se mi podařilo využít chvilkové nepozornosti své paničky, vlítla jsem mezi ty bílé koule, to byla legrace, zvedl se oblak bílých chlupů a ty koule se trochu pocuchaly. Pocuchaly se nervy i paniček těch bílých koulí, protože musely ty koule znovu vykoulit.
Po dlouhém nudném čekání si panička nalepila nějaké divné číslo na rukáv a řekla mi: „Tak se pojď ukázat princezno“. Proběhly jsme se po koberci s několika dalšími kamarády. Pak po mě nějaká cizí paní chtěla ukázat zoubky, s tím nemám problém, mám je nové tak proč neukázat. Ještě jednou jsme se proběhly a pak nás poslali k cedulce číslo 4 a dostaly jsme nějaký papír, kde bylo napsáno VP4. Vůbec netuším, co to znamená, a je mi to úplně jedno protože vím, že pro své páníčky jsem ta nejkrásnější. A něco vám povím, ta paní si doma zapomněla brýle, když neviděla jaká jsem fešanda. Panička mi slíbila, že už mě takhle trápit nebude, že budeme chodit na procházky za kamarády bulíky, na cvičák (kousat do Zdeňka, ale o tom až někdy jindy). Sbalili jsme klícku, než jsme došli k autu tak jsem stihla pozdravit pár kamarádů, naložili jsme se a hurá domů. Uvelebila jsem se na sedadle spokojeně usnula. Probudila jsem se až když jsme parkovali před zahradou u babičky a dědy, a to už jsem věděla že bude legrace, začne ta správná oslava narozenin, hned jsem šla pozdravit kamaráda, sousedovic Bada, poběhali jsme spolu kolem plotu, poštěkala jsem mu co jsem viděla v Brně, jaký je to divný svět. Pak přišel můj bratranec Danek, je to velký kluk, dospělák, ale řádí se mnou, jako by byl štěně. Hráli jsme si celé odpoledne, přetahovali o hračky, honili se, ukázala jsem mu co umím, pac, lehni, sedni, k noze, ke mně, plazit, párkrát jsem ho kousla a on se jen smál a já s ním. To je zábava podle mého gusta. Páníčkové a ostaní člověčí členové smečky, se cpali dortama, smáli se a bavili. Sice mi nedali ani kousek dortu, ale to mi nevadilo já vím, že nesmím, bolelo by mě bříško, vonělo to pekelně, jen se mi sliny sbíhaly. Dostala jsem svoje dobrůtky, kostičku, granulky a piškotky. Hrála si a dováděla, moc jsem si to užila, pak unavená se stočila do klubíčka a usnula před vyhřátým krbem. Musím nabrat sílu. Byl to dlouhý den a zítra mě čeká další dobrodružství, jdeme na cvičák za kamarády, běhat, trénovat poslušnost a kousnut si do Zdeňka, ale o něm někdy příště jak jsem vám už říkala. Dobrou noc, nechám si zdát hezké sny a budu přemýšlet co vám příště zase zaštěkám J