Selektivní hluchota
Selektivní hluchota je velmi časté onemocnění nás pejsků, kříženců i papíráků, mylých i velkých plemen, ta si nevybírá, výskyt je v neočekávaných atakách, které po čase odezní a zase se objeví. Není to nijak závažné onemocnění, ale záleží na úhlu pohledu. Pro nás pejsky je vysvobozující, uvolňující, způsobuje návaly štěstí. Pro naše páníčky je to většinou infarktový stav, který se zdá jako neléčitelný, projevující se jejich nezřízeným jekotem a rozčilováním se, někdy páníček mění i barvu. Jak se vlasně projevuje selektivní hluchota? Páníček dá povel a my pejskové většinou neslyšíme, nebo provedeme zcela opačný manévr než je od nás očekáván. Nejčastěji se toto onemocnění vyskytuje pokud je v naší blízkosti něco velmi zajímavého k očuchání, nebo nějaký psí kamarád a nebo kočičí nepřítel, v tomto případě je to velmi agresivní ataka. Páníček ječí jako na lesy, snaží se nás přivolat, ale to přece nejde, pochopte to, ačkoli vás máme rádi, milujeme vás, v tuto chvíli jsme akutně zasaženi touto nemocí a není nám pomoci. Jaká je léčba? Trpělivost, nějaká móóóóc velká dobrota a vlídné slovo. A hlavně trénink. Přivolávejte si nás, lákejte nás na pamlsky a neztrácejte naději, ta nemoc není smrtelná, jen léčba je zdlouhavá, ale ve většině případů úspěsná. Takže si dejte něco sladkého, obrňte se trpělivostí a kupte nám něco dobrého. Mou selektivní hluchotu se podařilo vyléčit vařenými vepřovými srdíčky. Mňam. A ješte něco vám štěknu, selektivní hluchotou trpí i někteří páníčkové, vždyť ono je to přeci tak fajn někdy vypnout.
